Hafani

jako u skoro všech stránek jsou rubriky : příběhy , tak jsem sem také přidala tuto rubriku kde se dočtete spoustu zajímavých příběhu od ostatních lidí kteří mají také spoustu zajímavých zážitků se svými psy se ktrými se s námi podělili . doufám že i vy nám pošlete nějaký zajímavýpříběch se svým hafouškem :) na email stránky :   hafousci.str@seznam.cz    

tak teď už čtěte :)

NICK 1.NAROZENINY (PROSLOV)

Můj milý Nickoušku, dnešním dnem ti končí éra krásného štěňátka, které dělalo loužičky skoro všude, kousalo všechno, co mu přišlo pod čumáček a prozkoumávalo snad každičký koutek domu. Za ten krásný dlouhý rok jsi zažil dva momenty, které změnily způsob tvého života.Ten první byl odloučení od milovaných rodičů, kteří ti věnovali tři měsíce svého života. A ten druhý byl příchod do našeho domu, který jsi rázem změnil ve velké zpestření. Nebyl jsi u nás ani měsíc a už jsme vyráželi za poznáním a dobrodružstvím k babičce a dědovi.Hned po příjezdu, jak jsem očekávala, jsi byl přijat s otevřenou náručí a hned ses stal miláčkem zbývající části rodiny. Na začátku září jsi musel podstoupit tvrdou zkoušku, protože jsme začaly chodit do školy a tys musel zůstat doma sám, bez venčení. Tuto zkoušku si zvládl na výbornou! Na podzim jsi absolvoval očkování proti vzteklině, které jsi zvládl velmi dobře.Tvrdým oříškem bylo naučit tě chodit na vodítku. Zkoušely se kombinace obojek a vodítko, ale tato nevyhovovala. Poté přišlo na řadu vodítko s kšírky. Chvilku ti trvalo, než sis zvykl, že máš něco na těle, ale po náročném výcviku jsi obstál na jedničku.V březnu letošního roku nás čekalo překvapení. Vyhrál jsi soutěž, kterou pořádal časopis Dogsmagazín. Dostals titul Perfect dog pro týden 23.3. - 30.3. Touto událostí jsi znám nejen v celé České republice, ale i na Slovensku. Tvůj život je jedna velká zkouška, kterou jsi doposud obstál na výbornou!Chtěla bych ti k dnešním 1. narozeninám popřát hodně zdravíčka a především, aby tě psí život neunavil! Tvoje panička


Jméno : LujDži

 O smutném pejskovi


Bylo nebylo. Žil jeden pejsek jménem Mytýsek a ten bydlel s jednou starou a nemocnou paní. Jeden den bylo té paní špatně, tak si šla lehnout a Matýsek šel s ní. Paní Matýska podrbala za ouškem, usmála se a zavřela oči.
  Později přišla paní, co se o domácnost starala. Volala na paní, ale nic se neozývalo, tak se šla podívat do druhého pokoje a tam uviděla paní, která už byla moc daleko. Zavolala sanitku a než sanitka přijela, tak se snažila paní jménem Petra tu nezvládnou paní oživit. Matýsek byl moc smutný.
Když přijela sanitka a snažili se také paní oživit, ale nepomohlo to, tak zavolali takové černé auto. Matýsek byl neklidný a bál se, kam jeho paničku odvádí, kňučel, štěkal a nevěděl, co má dělat dál, aby paičku nikam neodvedli. Později zůstal doma sám s paní Petrou. Ta paní ho podrbala a řekla, že mu bude v útulku dobře.
Paní si ho vzala na vodítko a šla dál a dál, nejednou se ocitli na místě, kde to bylo cítit pejsky. Šli dovnitř, paní Petra tam mluvila s nějakým pánem, dala vodítko pánovi a naposledy podrbala Matýska za ouškem a odešla. Pán ho zavedl do kotce, dal mu tam jídlo i pití, ale Matýsek se toho ani nedotkl. Každy den odpoledne chodila paní jménem Veronika do útulku, vzala si dva pejsky a šla s nimi na louku.
Vzala si fenečku jménem Naty a všimla si i Matýska. Hned se na něho ptala a poslechla si jeho příběh, bylo jí Matýska moc líto a tak si ho vzala s sebou společně s Natynkou. Matýsek byl celou cestu smutný, i když tam měl společnici a ta si s ním chtěla hrát, ale jak se ocitli na louce a Veronika Matýska společně s Natynkou pustila a mohli se proběhnout a krásně si pohrát.
Matýsek na chvíli na paniču zapomněl a krásně se proběhl a krásně si s Natynkou pohrál, měli se oba moc rádi. Pro Matýska to byla vzácnost se proběhnout, protože když byl doma, tak ven moc nechodil. Panička s ním někdy když jí bylo dobře šla jen před bráček a to bylo jednou za čas. A tak si Matýsek pohrál každý den a pomalu na paničku zapomínal.
Každy večer se Matýskovi o paničce zdály moc krásné sny a v každém snu mu panička řekla, ať není smutný, že se v dalším snu zas uvidí. A tak když přišli do útulku, tak už se stmívalo a šlo se spát Matýsek i s Natynkou byli strašně unavení a tak hned spali.
Jednoho dne se paní Veronika musela odstěhovat do jiného města a to bylo od útulku moc daleko. Tak se Veronika rozhodla, že si Natynku i Matýska vezme s sebou. Měla domek se zahrádkou a tak to bylo pro oba pejsky výhodné a měli velkou radost. A tak se tam nastěhovali a bydleli.
Později měla Natynka s Matýskem štěňátka a tak si jedno nechali. Matýsek byl pyšný táta a Natynka zase pyšná maminka. A tak už se Matýskovi nestýskalo a vzpomínal na paničku v dobrém.

 Autorka - Andrea Dudyová